Večer přímé poezie bez lyriky a citečků, při jehož celém průběhu si budete říkat: „Tohle přece nejsou básně!“. Čekají Vás mrtví psi, malý ryby, konzervativní povlečení, špatný rumy nebo hrající herečky ze sbírky Pavilon Balast.

Teodor Kravál je fascinován intertextualitou, pročež chtěl od mládí tvořit komiksy. Setkal se však se zlou múzou a v afektu si zlámal všechny pastelky. Dnes mu nezbývá než vymýšlet komiksy bez obrázků. Jeho texty jsou čím dál kratší, poněvadž nedokáže udržet chvíli pozornost. Táhne mu na třicet a bydlí na Ostrově.